Ráďa a Vlastička o paměti půdy a srdce

 

🌳 Zápisník pod lipú

Ráďa a Vlastička o paměti půdy a srdce

Hrubá Vrbka – Vrbovce, říjen 2025

Sedíme pod lípú. Listy šeptají, ptáci zpívají, a mezi námi leží zápisník — ne obyčejný, ale paměťový. Ráďa má klobúk, v ruce sušený měsíček, a v očích jiskru výzkumníka. Vlastička drží tužku, věneček jí sklouzává na čelo, a každé její slovo voní po slovenské babce.

🪴 Ráďa: „Půda si pamatuje víc než my“

„Když zasadíš semínko, zasadíš aj paměť,“ říká Ráďa, a zapisuje: Fazole z rodu Šebestů, nalezeny u plotu, klíčily po 42 letech. „Zahrada není jen obživa. Je to kronika rodu. Každý plevel má příběh. Každá odrůda má babku.“

🌸 Vlastička: „Rodina je republika“

„A každá babka má větu, co sa nedá zapomenút,“ dodává Vlastička. Zapisuje: „Nech sa to sází s láskou, ináč to nevyroste.“ „Rodina je první republika. Tam sa učíme, co je ctnosť, co je odvaha, co je ticho, co je zpěv.“

📖 Společný zápis

• Semínko paměti: Zasaď starou odrůdu. Zapiš její jméno. Pošli dál.

• Paměť babky: Zapiš větu, co ti řekla. Vlož ji do výukového listu.

• Zahrada jako kronika: Mapuj, co roste. Kresli, co kvete. Pamatuj, co mizí.

🕊️ Výzva pod lipú

„Nečekej na svolení. Zasaď. Zapiš. Zpívej. Republika sa rodí z paměti, ne z rozkazu.“