Vážení přátelé města obce fungují tak, že pokud něco schvalují. Je to většinou na schůzi, kde se neúčastní veřejnost. A informace jsou většinou VPDP. Bohužel i spolky. Toto okopírovali. A tak pouze pokud máte. Fajn přátelé, dozvíte se následující informace.
27 10 2026 bude odhalena. Lavička cti. Štefánikovi. Ve městě Hodonín při oslavách Vzniku republiky.
29 10 2026 v Martině. Jak uvádí spolek generála Milana Rastislava Štefánika, bude odhalena busta Štefánikovi. Přímo před budovou matice slovenské v Martině.
V době, kdy se předsedové vlád České republiky a Slovenské republiky setkávají na evropských summitech, by bylo symbolem dobrého sousedství a společné historické paměti, kdyby navázali také na odkaz Milana Rastislava Štefánika. Připravované odhalení Lavičky cti v Hodoníně dne 27. října a odhalení busty Milana Rastislava Štefánika v Martině dne 29. října představují příležitost připomenout, že spolupráce Čechů a Slováků nevznikla v Bruselu ani v moderní politice, ale vyrůstá ze společných dějin, vzájemné úcty a společné odpovědnosti za budoucnost našich zemí.
1. Rodná země není jen území, ale odpovědnost
Naši předkové většinou nevnímali vlast jako abstraktní politický projekt. Byla to krajina, pole, rodiny, tradice a obec. Ochrana rodné země znamenala ochranu prostoru, ve kterém mohou další generace bezpečně žít.
2. Československá spolupráce vznikla ze společné vize
Osobnosti jako Milan Rastislav Štefánik, Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš dokázaly spojit síly přes regionální i politické rozdíly. Jejich cílem nebylo potlačit českou nebo slovenskou identitu, ale vytvořit rámec pro spolupráci.
Proto má instalace lavičky a busty Milana Rastislava Štefánika v Hodoníně i v Martině symbolický význam. Připomíná, že česko-slovenské vztahy nestojí pouze na ekonomice nebo politice, ale také na společné historické zkušenosti.
3. Ochrana hranic a zachování identity nejsou v rozporu se spoluprací
Zapomenutý památník. Na přísahu dobrovolníků a přechod 1. Dobrovolnické československé legie v roce 1848. Na Slovensko.
Ak otcovia naši chceli ostať verní národu a niečo vykonať, išli k bratom Čechom poradiť sa, čo robiť. Česi, sami ešte slabí, hovorili: "Tú revolúciu nevyhráte! Ale keď do nej pôjdete, my vám pomôžeme." Išli k bratom Srbom a Chorvátom a i tí sľúbili mravnú i hmotnú pomoc. Národ v Nitrianskej, Turčianskej a Liptovskej župe pohýbaný strojil sa v boj za slobodu svoju a zbieral olovo, čistil zbrane, dievčatá šili odznaky a bielizeň.
Dňa 18. septembra 1848 prišlo na Vrbovce (hranice nitrianske) päťsto slovenských dobrovoľníkov, väčšinou bratov Čechov, pod vedením Národnej rady slovenskej, Hurbana, Štúra a Hodžu, a pod velením českých dôstojníkov Bloudka, Zacha a Janečka.
Na hraniciach vrbovských povedal Štúr: "To je cesta, ktorou kedysi šli voje Jána Jiskru zatočiť s Maďarmi v boji o panstvo, cesta, ktorá aj nás má viesť k slobode Slovenska." Pohli sa na Myjavu a Brezovú. Tu sa už národ dvíhal, ale čo mohol vykonať slabo vyzbrojený proti riadnej moci, proti vojsku maďarskému a cisárskemu. Počal ustupovať a prvá revolúcia bola prehratá, lebo Viedeň a cisár nevedeli sa rozhodnúť, či sa majú pomeriť s Maďarmi a stáť za pravdu, ktorú hájiť sľubovali.
Ale predsa otcovia a bojovníci naši neustali a šli vykladať do Viedne, že bojujú za trón a svojho národa slobodu.
Vrbovce - Šance (česko-slovenské pomezí)
Památník dobrovolníků revolučních let 1848-1849 na Šancích ve Vrbovcích připomíná přísahu obránců moravsko-slovenského pohraničí. Navzdory svému historickému významu si toto místo dosud zaslouží větší veřejnou pozornost a systematickou péči.
- Hranice zájmu: Osada Šance (dřívější moravská osada U Sabotů) byla po rozpadu federace na základě referenda v roce 1997 převedena pod slovenskou správu a přičleněna k Vrbovcům. Zahrnuje to i samotné nádraží Vrbovce. Tím, že se toto území ocitlo na periferii obou států, propadlo jakýmsi „sítem údržby“. Pro vzdálenou Bratislavu i Prahu je to okrajová záležitost, a místní samosprávy často nemají dostatek financí na to, aby udržovaly desítky takovýchto skromných míst v krajině. [1, 2, 3]
- Uzavřené nádraží a chybějící zázemí: Uzamčená budova stanice Vrbovce, chybějící sociální zařízení a zrušená možnost provizorního WC u hasičárny (kterou zmiňujete z loňska) dělají z tohoto historicky nabitého místa „území nikoho“. [1, 2]
Trhová Hradská (Slovensko)
Památník revoluce 1848-1849 věnovaný odkazu Lajose Kossutha v Trhové Hradské. Udržovaný prostor, květinová výzdoba a pravidelná péče dokazují, že historická paměť zůstává živou součástí místní identity.
- Monumentalita shora: V některých obcích na jižním Slovensku svítí novotou obří, státem a bohatými spolky dotované pomníky cizích politiků (jako byl Lajos Kossuth), kteří regionem v roce 1849 často jen bleskově projeli.
- Zkáza a zapomnění zdola: V kontrastu s tím autentické místo na pomezí – Památník slovenského povstání 1848 na Šancích (Vrbovce), kde moravští, čeští a slovenští bratři společně prolévali krev za svobodu – tiše chátrá. Přístupová dlažba, kterou dobrovolníci svými silami vysekali z plevele pro Setkání Moravanů, byla vytrhána. Prostranství bylo zatravněno a odříznuto. Budova bývalé Jednoty vedle byla zbourána a pozemek proměněn v soukromé parkoviště pro kamiony. Místní hasičská zbrojnice má uzavřené prostory a poutníci, kteří kráčí po stopách předků z Javorníku na Vrbovce, narážejí na uzamčené nádraží, kde neexistuje možnost občerstvení ani vykonání základních lidských potřeb.
- Spolupráce pro česko-slovenskou vzájemnost: Proměnit okolí bývalé celnice a památníku Přísahej dobrovolníků 1848 Vrbovce Šance. v důstojný záchytný bod pro poutníky, turisty a účastníky Pochodů Rodné země, který poskytne útočiště, vodu a odpočinek.
- Morální pozvednutí a návrat k tradicím: Využít toto místo jako pilíř pro obnovu naší hrdosti, suverenity, podporu ohrožených regionálních řemesel (jako je strážnický modrotisk) a návrat k úctě k vlastní půdě
- 12. září jako Významný den československé vzájemnosti a spolupráce pro všechny Čechoslováky v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku i po celém světě (jako připomínku spojení našich národů Štefánikovým tunelem v roce 1926).
- 18. září jako státní svátek České republiky a Slovenské republiky – Státní svátek přísahy a ochrany rodné země (na paměť svaté přísahy prvních slovenských dobrovolníků u Javorníku v roce 1848).
(Pravdu je třeba hájit. Vlast je třeba ctít.)
Vydáno jako občanský samizdat v říjnu 2026
- Nová Lavička cti na Štefánikově ulici: Nový cortenový památník (připomínající skelet Štefánikova letadla), o kterém rada města rozhodovala v říjnu 2026, bude umístěn právě na Štefánikově ulici. [1]
- Moravská stopa (František Úprka): První a dodnes velmi netradiční busta Štefánika v Martině (před bývalým Štefánikovým ústavem) z roku 1926 má nesmírně zajímavý příběh. Jejím autorem nebyl slavný malíř Joža Uprka, ale jeho neméně nadaný bratr – moravský sochař František (Franta) Úprka z Kněždubu. František vytvořil Štefánikovu podobiznu zcela ojediněle bez generálské čepice (s ustupujícími vlasy), což dílu dodalo civilní, hluboce lidský a důstojný rozměr. [1, 2]
- Nová busta plánovaná na podzim 2026, kterou iniciovala Matica slovenská, bude další velkou příležitostí pro moravskou i českou delegaci, abychom do Martina hromadně vyrazili a podpořili tuto vzájemnost. [1]
- Pocta veteránům: Lavičky jsou věnovány novodobým vojenským veteránům, účastníkům protifašistického odboje i historickým česko-slovenským legionářům. V Hodoníně je projekt silně spjat se vzpomínkou na hodonínského rodáka a podporučíka i. m. Luďka Zemana, který v roce 1995 tragicky zahynul na mírové misi UNPROFOR v bývalé Jugoslávii. [1, 2]
- Unikátní design: Lavička je vyrobena z charakteristické patinující oceli (corten) a její tvar symbolicky připomíná část skeletu letadla Caproni Ca.33, ve kterém v roce 1919 tragicky zahynul sám generál M. R. Štefánik. [1]
| Datum | Název svátku / Význam | Historický základ |
|---|---|---|
| 12. září | Den československé vzájemnosti a spolupráce | Výročí přesného prokopání a směrového propojení Štefánikova tunelu (1926). Symbol fyzické práce, překonání hor a spojení rukou obou národů. |
| 18. září | Den rodové přísahy a ochrany vlasti | Připomínka svaté přísahy společných dobrovolnických vojsk na vrchu Drahý u Javorníku (1848) a převzetí praporu od žen z Vrbovec. Symbol odhodlání bránit svůj domov. |
Když současní prezidenti (český Petr Pavel a slovenský Peter Pellegrini) nedávno jednali v Českém domě v New Yorku, mluvili sice vznešeně o partnerství, ale jejich rétorika se omezovala na geopolitický pragmatismus a plnění závazků vůči cizím mocnostem (článek 5 NATO). Na skutečné potřeby lidí na obou stranách hranice, na ochranu naší vlastní země, suverenity a tradic se v těchto vládních kruzích často zapomíná.
Komentáře
Okomentovat